struČnÁ historie stŘediska
Je zde vybráno několik událostí, které v čase vyprávějí příběh o počátcích, rozvoji i přerušení skautování v Uherském Hradišti.
První skautská družina v Uherském Hradišti byla založena panem učitelem Cyrilem Řezníčkem v roce 1920. Jejími členy byli chlapci přátelící se se studentem Bohumilem Šupkou.Hradišťští skauti se sdružovali do takzvaného sboru, který pojmenovali Kmen Řvavých. Jejich znakem byla řvoucí ústa, která měli oldskauti na svém štítku nošeném na rukávu košile.
První fotografie hradištských skautů.
Ve 20. letech přibyl mezi důležité artefakty Kmene Řvavých totem, který podle návrhu profesora Šmída vyřezal ze dřeva Zdeněk Salaquarda. Na samotném vrcholu je sova, která vždy vzbuzovala pozornost a obdiv. Totem brali hradišťští skauti na různé srazy. Odolal zubu času a jeho výjimečnost potvrzuje skutečnost, že dodnes zdobí skautskou klubovnu.Stejně tak se do dnešních dnů živě dochoval pokřik Kmene Řvavých: Džugogora Řvaví hola práce volá hr hau bum.
Totem Kmene řvavých poprvé vystaven v oboře v Praze, uprostřed Marie Januštíková - Babička Méry.
V roce 1925 byla Elmarem Klosem založena samostatná smečka vlčat. Uherské Hradiště se tak stává jedním z prvních míst, kde se zakládá tzv. vlčáctví.
V roce 1925 byl také založen první dívčí oddíl pod vedením učitelky Anny Havlínové-Heranové se silnou podporou Marie Januštíkové - Babičky Méry.
V roce 1927 se uskutečnil první tábor v Podkarpatské Rusi, v roce 1930 se pak skauti a skautky poprvé vydali do Jugoslávie. Skautská družina zamířila do Boky Kotorské, kde tábořila poblíž obce Morinj společně s břeclavskými skauty.
Tábor v Kamenici u Užhoroda, r. 1927. uprostřed Josef Mašíček.
Plachtění na táboře v Morinji v Boce kotorské, dnešní území Černé Hory.
O šest let později, v roce 1937, vznikl první časopis uherskohradišťských skautů Zkazky Kmene Řvavých. Útočištěm skautů a skautek byla tehdy chata pod Břesteckou skalou. V předválečném období vznikla i tradice přání ke Dni matek, která se v současnosti transformovala do podoby střediskového Jamboree.
Stavba chaty pod Břesteckou skalou, r. 1931.
Již postavená cahta pod Břesteckou skalou, r. 1938.
S příchodem druhé světové války se začala stahovat mračna také nad hradišťským skautingem. V roce 1940 přišel zákaz činnosti, gestapo zabavilo skautskýmajetek i chatu.
Léta zákazu skautské činnosti neznamenala její ukončení, ale utajení. V nesnadných časech došlo k založení trampské osady v lokalitě "pod Barborkou". Uherskohradištští skauti se zapojili do různých forem odboje, mnozí z nich se z války nevrátili, ať už z bitev nebo koncentračních táborů.
Po válce došlo k postupné obnově skautingu v Hradišti, ještě v roce 1945 byl vyhlášen nábor do skautského oddílu. Nakonec byly utvořeny dva chlapecké oddíly a jeden oddíl vlčat. Díky narůstajícímu zájmu dětí o vstup do Junáka vznikly ještě před Vánoci 1945 další dva chlapecké oddíly a oddíl vodních skautů. Poválečné nadšení vedlo skauty ke vzniku či obnově řady činností.
Tábor na Myjavě, r. 1948, v čele jedna z legend hradišťského skautingu - František Petlan - Fera.
Únorové události roku 1948 zasáhly skauting také na Hradišťsku, přestožeKmen Řvavých utlumoval své fungování postupně a povedlo se mu ve své činnosti vytrvat až do roku 1950. Poté ovšem skauting na dlouhá léta zanikl.
K obnovení došlo 23. dubna 1968 (některé prameny uvádí až 30. května). Ještě v říjnu roku 1968 došlo k významné události, kdy do střediska přistoupila k I. oddílu celá družina (již rok fungovala, ale nebyla doposud registrována pod žádnou z organizací) vedená Aloisem Langerem – Rikitanem. Později si začala říkat Psohlavci.
Nástup na táboře v Osvětimanech, r. 1970, ve vedení Akéla, Sam, Rikitan, vlajku nese Tavi.
Průběh normalizačního procesu ve státě nepřál ani hradišťským skautům. K 1. září 1970 dochází ke sloučení oddílu s pionýrskou organizací Bílý Tesák a vzniku oddílu Psohlavců. Tíhu tohoto velmi nelehkého a srdcervoucího rozhodnutí nesl právě Alois Langer – Rikitan. Nechtěl, aby členové neměli žádnou možnost se scházet a prosazoval, aby skautské ideály Psohlavců žily dál navzdory pionýrskému kabátu.
Vedení oddílů se rozdělilo na dva tábory. Jeden odmítal, aby skauti byli součástí pionýrské organizace a druhý se rozhodnutí víceméně přizpůsoboval.Díky Rikitanově neutuchající činnosti se právě v těchto časech podařilo vybudovat táborovou základnu na Starých Hutích, získat klubovny a posléze v akci Z vybudovat klubovnu u Moravy.
Stavba klubony Psohlavců ve druhé polovině 80. let.
Alois Langer – Rikitan je legenda skautingu v Uherském Hradišti. I přes velké zdravotní obtíže a slepotu vzdoroval nelehkým útrapám doby, v níž žil, a skautům se oddaně věnoval celý život. Svůj skautský slib plnil do posledního písmene.
Alois Langer - Rikitan typicky v Uherském Hradišti na dvojkole a s vlajkou Psohlavců, rok pravděpodobně 1969 či 1970.
Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k prolomení ledů nejen v politickém a společenském životě. S nadějí ve svobodné skautování vše směřovalo k tomu, aby se obnovil také skauting v Uherském Hradišti.
Stalo se tak 13. února 1990. Kromě jednoho oddílu se tomuto rozhodnutí podřídily všechny oddíly Psohlavců. Byla zvolena nová středisková rada a skautská činnost se znovu rozběhla. Vedení střediska se v tandemu chopili Jiří Kamas - Sam a Vítězslav Rosůlek - Bufi.
Původní oddíly při obnovení střediska v roce 1990.
Devadesátá léta byla velmi dynamická - začínalo se s neuvěřitelnými 14 oddíly a téměř 500 registrovanými členy. Některé oddíly se sloučily, jiné zanikly. V polovině devadesátých let se také osamostatnil oddíl Permoníků, který založil nové středisko - Hradišťskou dvojku, jež se postupem času přesunula do Starého Města pod novým názvem Dvojka Staré Město. Také však vznikly i nové oddíly či roverský kmen a navázala se spolupráce se švýcarskými skauty z Winterthuru, s nimiž nás pojí přátelství dodnes.
Vedení střediska v roce 2000.
Zleva sedící Lucie Komnacká - Pírko, Blanka Rosůlková, Pavla Vlachynská - Pája. Ve druhé řadě zlevva Vítězslav Rosůlek - Bufi, Roman Rathúský - Rumiš, Martin Pecha - Džar, David Maceček - Maca, Jiří Kamas - Sam.
Středisková rada starších v roce 2000.
Na počest Rikitana byl pojmenován každoroční zimní závod Rikitanův memoriál, obnovila se tradice střediskových Jamboree, obnovila se tradice divadelných zimních Vánolášů, pokračuje se v pořádání střediskových plesů a pravidelně se vydávají knižní publikace o činnosti - tzv. Zkazky. V areálu naší klubovny vzniklo arboretum, které je rozmanité a uzpůsobené naší činnosti.
V roce 1997 zasáhla skautský areál stoletá voda a způsobila mnoho škod, které se však díky rychlé reakci členů a přátel střediska podařilo opravit tak, aby naše činnost mohla nadále pokračovat.
Ani naší klubovně se v roce 1997 povodně nevyknuly.
Konec devadesátých let a začátek milénia se nesl v duchu stabilní členské základny čítající na 250 členů. Aktivně působily oddíly Severka, Jeleni, Koromorán, Mustangové, Bobři, Katalpa a Klub OS 292, od roku 2003 Kon-Tiki.
S přibývajícími lety se postupně daří opravovat či obnovovat části areálu, mezi větší projekty můžeme zařadit přístavbu klubovny. Také se našim skautkám a skautům daří reprezentovat středisko na Svojsíkových závodech, kde máme téměř každý rok postupující do celostátního kola.
Velkou událostí pro celý hradišťský skauting byly oslavy 100 let skautingu v Uherském Hradišti v roce 2020. Přestože byly značně rozvolněny opatřeními způsobenými coronavirovou pandemií, proběhla velká výstava mapující 100 let skautování na území Uherského Hradiště, krojovaný pochod městem a výroční Jamboree, na něž byli sezváni všichni současní i minulí členové střediska a přátelé skautingu. Naši skauti a skautky (a to od nejmladších po nejstarší!) zároveň v průběhu coronavirové pandemie prokázali, že jim není cizí služba bližním a aktivně se zapojovali do pomoci hradišťským spoluobčanům.
Slavnostní pochod městem k odložené vernisáži výstavy 100.let skatuingu v Uherském Hradišti v roce 2021.
Sama s Bufim, kteří neúnavně a ve vzájemné toleranci udávali směr Psohlavců neuvěřitelných 33 let, vystřídal v roce 2023 Jakub Grós - Jag, Vít Rosůlek - Čmelda a Martin Kubiš - Kubrt. V roce 2024 se Psohlavci blíží hranici 400 členů rozprostřených mezi oddíly: Jeleni, Kon-Tiki, Mustangové, Kormorán, Kormorán veterán, Klub OS a Cariboo.
Sam s Bufim po 33 letech předali vedení střediska na podzimním sněmu.
Větší část střediskové rady v roce 2024 včetně zpravodajů. Zleva vrchní řada - Nutri, Čmelda, Bufi, Fox, Wesa, Chachman, Štěpán, Frodo, Fido, prostřední řada: Blanka, Veverka, Bláža, Kubrt, Jag, ležící - Bubo, chybí Šeďa, Džar, Maja