Je zde vybráno několik časových událostí, které svým způsobem mohou v jednoduchosti vyprávět o počátcích, rozvoji i konců skautování v Uherském Hradišti.
První skautská družinu v Uherském Hradišti byla založena v roce 1920. Zakladatelem se stal učitel Cyril Řezníček. Prvními členy této družiny byli chlapci přátelící se se studentem Bohumilem Šupkou.
Hradišťští skauti se sdružovali do tzv. sboru. Hradišťský sbor míval tradiční název Kmen Řvavých. Znakem Kmene Řvavých byly řvoucí ústa, která měli oldskauti jako odznak na svém štítku nošeným na rukávě košile.
Kmen Řvavých měl i svůj krásný totem, který přežil všelijaká protivenství času a událostí a dodnes existuje. Ve 20. letech jej podle návrhu profesora Šmída vyřezal ze dřeva Zdeněk Salaquarda. Na vrcholu totemu je slavná sova, která vždy vzbuzovala pozornost a obdiv. Tento totem se bral na různé srazy.
Do dnešních dnů se dochoval i pokřik Kmene Řvavých a vyslovuje se i dnes:
Džugogora Řvaví hola práce volá hr hau bum.
V roce 1925 je založena Elmarem Klosem samostatná smečka vlčat. Uherské Hradiště se stává jedním z prvních míst, které zakládá tzv. vlčáctví.
V roce 1925 je založen první dívčí skautský oddíl pod vedením učitelky Anny Havlínové-Heranové.
V roce 1930 se uskutečnil první tábor skautů a skautek v Jugoslávii, Boka Kotorská – Morinje. Táboří společně s břeclavskými skauty.
Skautské společenství je dosti tvořivé a umění schopné a právě z této potřeby v roce 1936 vznikl první časopis Kmene Řvavých – Zkazky Kmene Řvavých.
1940 zákaz činnosti, zabavení skautského majetku a chaty úřadovnou Geheime Staatspolizei v Uh. Hradišti.
Léta zákazu skautské činnosti znamenaly i nadále žít skautskými ideály, ale tajně. Vlivem nesnadných časů došlo k založení trampské osady v lokalitě “pod Barborkou”. Další skauti se zapojili do různých forem odboje.
Po válce docházelo k obnově skautingu v Uh. Hradišti. V roce 1945 byl vyhlášen nábor do skautského oddílu. Byly utvořeny dva chlapecké oddíly a jeden oddíl vlčat. Díky narůstajícímu zájmu dětí o vstup do Junáka vznikly ještě před Vánoci 1945 další 2 chlapecké oddíly a oddíl vodních skautů. Poválečné nadšení vedlo skauty ke vzniku či obnovy řady činností.
Únorové události roku 1948 ukončili zákaz junácké činnosti také na hradišťsku. Kmen Řvavých svoji činnost utlumoval postupně. Jeho činnost trvala až do roku 1950.
Skautská činnost obnovena 23. dubna roku 1968 (někde se uvádí až 30. května). Ještě v říjnu roku 1968 došlo k významější události, kdy do střediska přistoupila k I. oddílu celá funkční družina (již rok fungovala, ale nebyla doposud regisrována pod žádnou z organizací) vedenou Aloisem Langerem – Rikitanem, která si pak říkala Psohlavci.
Průběh normalizačního procesu ve státě nepřál ani hradišťským skautům. K 1. září 1970 dochází ke sloučení oddílu s pionýrskou organizací Bílý Tesák a vzniku oddílu Psohlavců. Tíhu toho velmi nelehkého i srdcervoucího rozhodnutí nesl právě Alois Langer – Rikitan. Nechtěl, aby členové neměli vůbec žádnou možnost se scházet. Skautské ideály v „pionýrském“ oddíle Psohlavci stále žily.
Vedení oddílů se rozdělilo na dva tábory. Jeden odmítal, aby skauti byli součástí pionýrské organizace a druhý se rozhodnutí víceméně přizpůsoboval.
Díky Rikitanově neutuchající činnosti se právě v těchto časech podařilo vybudovat táborovou základnu Staré Hutě, získat klubovny a posléze v akci Z vybudovat klubovnu u Moravy.
Alois Langer – Rikitan je skautská legenda. I přes obtíže, které si doba, ve které stále skautoval, se snažil dělat věci zcela naplno. Skautům věnoval celý život, ač slepý a dosti nemocný. Svůj skautský slib plnil do posledního písmene.
Jak čas běžel, začaly tát ledové kdy ve státě i mezi lidmi. Člověk se k dobrému nějakým způsobem vrátí, přece… A tak se lidé se k Psohlavcům vraceli a usnesli se na tom, že chtějí společně skautskou činnost obnovit. K této touze přispěly listopadové události roku 1989.
Stalo se tak 13. února 1990. Kromě jednoho oddílu se tomuto rozhodnutí podřídily všechny oddíly Psohlavců. Byla zvolena nová středisková rada a skautská činnost se znovu rozběhla.